Včera v podvečer nás místo koukání na MS čekalo deváté kolo a soupeřem nám byl nepříjemný Inter Ohradní. Vítězná soupiska z posledního zápasu zůstala beze změn, a navíc byla doplněna o špílmachra Koubka. Do zápasu jsme šli s tím, že hlavně nechceme inkasovat jako první, protože Inter je známý svojí urputnou defenzívou v případě vstřelené první branky.

Hned od začátku jsme začali kombinovat a byli častěji na balonu. Nicméně to byl Inter, který z nenápadné střely z dálky šel do vedení. Neustále s balonem na nohou jsme sice dokázali soupeře přehrávat, každopádně skulinu na vstřelení branky jsme hledali jen velmi těžko. Inter spoléhal na svou tradiční hru s dlouhými nákopy směrem do naší brány a okopávání našich borců kdykoliv jen byla možnost. Zápasu v tomto případě vůbec nepomohl ani delegovaný rozhodčí, který nás už několikrát nesmyslně pískal a ani tentokrát jsme se nedočkali férovosti. Naštěstí fotbalovost měla tentokrát navrch a tu největší parádu jsme viděli u vyrovnávací branky. Po sklepnutí od Mihuly práskl na hranici vápna do balónu kapitán Maršoun a poslal ho rovnou do šibenice. Pro oko diváka se míč ještě klepnul o břevno, takže o jasném adeptovi na gól sezóny nemůže být pochyb. Další parádou bylo skvělé zahrání standardní situace na jejímž konci byla milimetrová střela Charváta a šli jsme do vedení. Poslední fotbalovou nádheru prvního poločasu si pro nás připravil Koubek, který svojí technikou od pánaboha protancoval až před brankáře, na kterém si bohužel vylámal zuby. Poločas tak skončil našim vedením.

Ve druhém poločase jsme po krásné kombinaci na jejímž konci byl Steinocher šli rychle do vedení o dvě branky. Po tomto gólu jsme trošku přestali hrát a v ten moment se zrodil hráč zápasu Letko, který pochytal úplný nesmysl. Nenápadné akce, naše chyby, standardky, prostě všechno hnalo Inter ke snížení, nicméně Letko před zraky své slečny nechtěl nechat projít jediný míč za svá záda, a tak více než hodnotně zastoupil zraněnou jedničku Nováčka. Klobouk dolů. Interu docházela trpělivost a svým sedláckým fotbalem okopávali každého kdo běžel kolem míče. Jeden z nepříjemných zákroků po odehrání míče odnesl kapitán Maršoun, který musel na konci zápasu odstoupit ze hřiště. Naši borci i po několika dalších závarech před naší brankou dotáhli zápas do vítězného konce, a tak se konečně mohou radovat z výhry nad tímto soupeřem.

Děkujeme všem fanouškům a po menší pauze se uvidíme v dohrávce proti Saens 7.12. v Hostivaři.

Po minulé nešťastné prohře jsme se chtěli rychle vrátit zpět na vítěznou vlnu a ještě zabojovat o vrchní příčky tabulky. V cestě měl stát těžký soupeř PAPE Dejvice, který v tu chvíli držel všechny postupové trumfy. Opak byl však pravdou a Youngsters výborným výkonem nedali soupeři, který se sešel bez střídání, ani čuchnout.

První půli se PAPE ještě snažilo držet krok a i když rychle prohrávalo po brance Maršouna, Letko zaskakující v bráně musel vytáhnout několik složitých zákroků, aby PAPE nepustil zpět do hry. Do půle se prosadil ještě Steinocher a Mihula, PAPE nakonec bylo za aktivitu odměněno snížením na 1:3 z poslední akce poločasu.

Druhý poločas se už roztočil youngsterský kolotoč naplno. Dva rychlé údery Maršouna z kraje poločasu způsobily totální rozklad soupeřovy morálky a ve zbytku zápasu už byl na hřišti jen jeden tým. Skóre nakonec narostlo až do dvojciferných rozměrů a PAPE si tak z Kopaniny odvezlo hrozivou porážku 10:2. Střelecky exceloval zejména Maršoun, který si připsal 4 branky, soupeře ale nejvíce deptal svými kousky Steinocher.

Jasná výhra a zejména skvělé fotbalové představení vrací Youngsters do hry o přední příčky a v posledních třech kolech se budeme snažit vyškrábat na bednu, což by bylo nejlepší umístění v historii klubu. YOUNGSTERS FAKIN CHAMPIONS!

Po pauze z minulého týdne, kdy se zápas odložil kvůli nedostavěné hrací ploše na Mikulovce, jsme se mohli těšit na historicky první střetnutí se Starou dámou. Nejednalo se však o žádnou stařenku nýbrž o mančaft, který se poslední sezóny pohyboval ve druhé skupině. Naše sestava se tentokrát nerodila vůbec lehce, protože stabilní kameny naší obrany Kindl, Bílý ani Charvát se z pracovních důvodů nemohli zúčastnit, a tak jsme po delší době mohli přivítat hráče z širšího kádru. Ještě větší problém bylo však zranění naší brankářské jedničky, Nováčka. Do brány tak musel náhradník Letko, což byl náš prakticky poslední stabilní obránce.

Zápas začal trošku nervózně na obou stranách a než se diváci stihli vůbec usadit, tak po parádní přihrávce Koubka vsítil Maršoun první branku utkání. Stará dáma ihned reagovala na naší rozpadlou obranu a srovnala na 1:1. Zápas prakticky bez obran nabíral grády a fanoušci se rozhodně nenudili. Rozepisovat jednotlivé branky nemá ani cenu, protože jestli něco zaujalo, tak to byl festival zahozených šancí, kdy někteří naši borci nedokázali skórovat ani do prázdné branky. První poločas skončil 3:3 a do šaten se šlo v hodně nervózní náladě, protože samostatný nájezd Steinochera, řešil exligista Engelmann faulem zezadu za který nepřišla ani karta. Rozhodčí absolutně přestal zvládat svá rozhodnutí, které ve druhém poločase pískal podle toho jak si jeden nebo druhý tým křiknul. Na náladě nepřidalo další zranění Jaroše, který v zápase nadále pokračovat nemohl.

Druhý poločas se naše koncovka zlepšila i proto, že se do šancí začali dostávat ti nejlépe kvalifikovaní hráči pro tuto profesi. Nejprve kapitán Maršoun dokončil hattrick a poté se po individuálních akcích dvakrát trefil Steinocher. Bohužel pár minut před koncem za stavu 6:4 pro nás přišel naprostý zkrat. Místo obrané práce, která nás v posledních utkáních zdobila, jsme si to chtěli se soupeřem stále rozdávat nahoru dolů a úplně nesmyslně jsme útočili bez zajištěné obrany. Stará dáma dokázala snadno vyrovnat a ba co víc, se závěrečným hvizdem po naší standardce vstřelit i vítěznou branku. Letos to byl rozhodně nejslabší soupeř, kterého jsme potkali, ale zároveň zcela zaslouženě nás potrestal za takticky nezvládnutý závěr!

Až příliš mnoho změn v sestavě a hra bez obránců nás bohužel stála všechny body. Pochvalu si rozhodně zaslouží Letko, který jako náhradní brankář i přes obdržené góly pochytal spousty dalších šancí. Naopak minusové body si rozhodně zaslouží nás týmový výkon a rovněž výkon rozhodčího.

Poslední říjnová středa patřila opět fotbalu a kdo nechtěl sledovat v televizi ligu mistrů, tak dorazil na očekávanou bitvu na Pražačku, kde nás čekal letos poslední ukrajinský soupeř MC Sarmat A. S tímto soupeřem jsme se ještě nikdy nesetkali, nicméně nás nečekalo nic lehkého. Proti opět velmi běhavému a početnému soupeři, což potvrdil i náš skauting z minulého týdne, se nám nikdy dobře nehraje. Naše sestava se tentokrát potýkala s nemocemi, a tak oproti jiným zápasům, jsme nastoupili pouze s jedním borcem na střídání.

Úvodní hvizd se obešel bez nějakého zdržování, hráči Sarmatu ihned začali diktovat tempo hry a postupně vysílali jeden projektil za druhým směrem k naší bráně. Opět klasicky famózní Nováček deptal soupeře svojí mrštností a nedal jim žádnou možnost jít do vedení. Na druhé straně se do pár pozic dostal jak kapitán Maršoun, tak kanonýr Steinocher, ale ani v jednom případě nemířili přesně. Ukrajinští fotbalisté s přibývajícím časem začali hrát velmi na hraně pravidel, což pocítil nejen Kindlův kotník, ale i Steinocher, který pokaždé když měl balón ihned schytal pár ran. Po jednom takovém faulu jsme zahrávali za půlkou standartní situaci, ke které se postavil Maršoun. Místo klasické střely však překvapivě zvolil přihrávku do strany, kde číhal Steinocher, a parádním obstřelem nás poslal do vedení. S gólovou radostí zároveň přišel hvizd rozhodčího a šlo se orazit.

Ve druhém poločase jsme chtěli především přežít tlak soupeře a chodit do brejků. Jestli je něco v této sezoně větší jistota než Nováček v naší bráně, tak pouze to, že každý náš soupeř běhá tak, že máte pocit, že nehrajete fotbal, ale věnujete se atletice. Střídání na naší straně bylo tak časté, že sotva člověk došel za čáru, hned šel zase zpět do hry za někoho jiného. Neúnavní Ukrajinci se se svými útoky rozbíjeli o naši obranu jako Peršané v bitvě u Thermopyl, a tak jim začínali pěkně téct nervy. Po několika vysvětlivkách a jedné strkanici, kdy si Nováček došel pro omluvu až skoro na půlící čáru, se na hřišti začalo čím dál tím více přitvrzovat. Naše ojedinělé útoky řídil především Steinocher, který několikrát fantasticky podržel balón i proti přesile. Do obrovské šance se pak dostal Maršoun, který se ocitl v samostatném úniku, ale přízemní střelou do brankáře pouze potvrdil svoji špatnou formu. Nevyzpytatelné utkání s těsným vedením nakonec mladíci přeci jen urvali ve svůj prospěch a byl to právě kapitán Maršoun, který se gólově probudil v pravý čas. Mihula hodil do vápna dlouhý aut, který přeletěl skoro dvoumetrového brankáře Sarmatu, za ním se zjevil právě Maršoun a netypicky hlavou rozvlnil síť. Někteří fanoušci tvrdí, že se sotva odlepil od země, někteří si ihned vybavili let Cristiana Ronalda. Tak jako tak, gól to byl parádní a pro nás znamenal dva body za výhru. Nic na tom nezměnila, ani střela v poslední vteřině, která sice Nováčkovi překazila čisté konto, ale ve výsledku nic neznamenala.

Zápas proti jednomu z nejlepších týmů naší soutěže, Morové Ráně, pro nás přitom nezačal vůbec špatně. Steinocherova zbloudilá střela si k překvapení všech našla skrze děravé rukavice brankáře cestu až do sítě. Kdo by v tu chvíli čekal, jakým způsobem bude deptat naše střelce ve zbytku zápasu…

Kvalita soupeře se ale brzo začala projevovat a šance na jejich straně začaly naskakovat. Velké problémy nám dělaly zejména náběhy z druhé vlny, které jsme zachytávali jen s obtížemi. A nebo taky vůbec, jako ve třech dost obdobných případech. A protože šance na naší straně zůstali nevyužity, do kabin se šlo za stavu 3:1 pro Morovou Ránu.

O půli jsme si řekli, že je třeba více se tlačit před brankáře a tato taktika brzy slavila úspěch. Charvát se chvíli zapomněl na hrotu a díky jeho práci v brankovišti slavila úspěch Steinocherova skrytá střela. Morová Rána ale velmi rychle reagovala a opět odskočila do dvoubrankového vedení.

Další průběh zápasu se nesl v duchu našeho marného dobývání soupeřovi branky a rychlých brejků na druhé straně, které musel několikrát řešit opět skvělý Nováček. A když se nám pár minut před koncem konečně povedlo přiblížit se na rozdíl jedné branky poté, co Steinocher završil hattrick, Morová Rána nám snad ihned z následující akce opět odskočila. Z této rány už jsme se oklepat nedokázali a do konce zápasu ještě jednou inkasovali.

Utkání mělo vysoké tempo, k čemuž kromě kvality obou týmů přispěli i velice přesně pískající rozhodčí. Nezbývá než pogratulovat soupeři a již zítra jit zabojovat o další dva body do tabulky.

Čtvrté kolo, široké hřiště na Meteoru, další výborně hrající ukrajinský soupeř a Youngsters stále bez prohry, tak to by byla ve zkratce upoutávka na úterní utkání. Jestli na něco letos Youngsters sází, tak je to výborná docházka, se kterou nebyl problém ani tentokrát. Přitom mladičký Koudelka stál kvůli kartám, lídr obrany Charvát dal přednost velkému fotbalu a Tetiva opět odcestoval za poznáváním světa.

V prvním poločase na nás aktivně hrající Huňáč vlítnul, a i přes výborně chytajícího Nováčka se po špatném přebrání našich hráčů dostal do vedení. Po chvilce se hra vyrovnala a šance začali naopak přibývat na naší straně, ale velikán v brance Huňáče byl proti inkasování jakékoliv branky. Po pár ztroskotání se nakonec povedlo vyrovnat Veselému, který i ve svém druhém zápase za YFC dokázal skórovat. Za stavu 1:1 přišla opět malá chyba v obraném postavení a po smolných odrazech jsme znovu prohrávali. Vyrovnaný poločas tak skončil v náš neprospěch, nicméně naše předvedená hra nebyla proti běhavějšímu soupeři vůbec špatná.

Druhý poločas začal stejně jako ten první, a to další šťastnou brankou pro Huňáč. Tým to však nepoložilo, ba naopak. Za stavu 3:1 už jsme neměli co ztratit a pustili se do útoku. V některých pasážích se nám doslova povedlo uzamknout soupeře na vlastní polovině, který zaplať pánbůh řešil své brejky velmi zmatečně, a tak jsme mohli konečně udeřit my. Nejprve se po individuální akci Koubka prosadil Náprstek, aby pak minutu před koncem přišla zasloužená odměna v podobě vyrovnání. Nováček vysunutý z branky navezl balón na polovinu hřiště a nečekaně vypálil do skrumáže před sebou. Balón se začal mezi našimi útočníky a obránci soupeře odrážet jako kulička v pinballu, až nakonec z ničeho nic skončila v kase bezradného brankáře. Soupeři nezbylo jen hlasitě dodat klasické „suka blyat, pizdec!“. Huňáč byl z inkasované branky natolik opařený, že po gólu rozehrál rovnou na nohu Steinochera, který ihned z voleje vypálil a stále se vztekající brankář měl co dělat, aby skočil zpátky do brány a vytáhl tuto chytrou střelu alespoň na roh. To by teda byla sladká tečka, pomysleli naši hráči, ale upřímně bychom asi chtěli moc. Zasloužená remíza, my stále bez prohry a parádní fotbalový výkon na který naši fanoušci nejsou tolik zvyklí.